Rozhovor - Stáj Hřibovec

Jsme moc rádi, že si paní Paprstková na nás našla čas a seznámila nás blíže s jejím chovem. INB rohože má od podzimu 2021, takže jsme za zpětnou vazbu velmi rádi.

1. Jak dlouho se věnujete chovu koní a co vás k tomu přivedlo?

Když jsem měla 2 roky, viděla jsem poprvé koně. Od toho momentu mě jiná zvířata nezajímala, vyrostla jsem na poníkovi, působila v soukromých stájích a ve 12 ti letech jsem měla svého prvního opravdicky vlastního koně. Jsem s nimi zkrátka celý život.

2. Jaký typ ustájení máte? Kolik koní chováte?

Mám ustájení typu Paddock paradise, avšak zatím ještě maličko ve výstavbě. Koně mají volný přístup do přístřešku, jsou rozdělení dle vzájemné snášenlivosti. Protože jako všechna zvířata v přírodě, řeší si také své hierarchické problémy. Nyní mám 7 koní, kteří mají prostor přes 2 ha.

3. Jaké jsou vaše prostory pro chov? 

Jsem na pronajatém pozemku, který 8 let nikdo nevyužíval, tak jsem musela vše opravit tak, aby zde bylo vhodné chovat koně. Nemůžu říct, že tu proběhla nějaká extra rekonstrukce, to ne, spíše jen úpravy ne moc zasahující do areálu, protože to není mé. Zpevnění plochy pomocí INB je pro mě ideální, protože kdybych tam náhodou musela skončit, vezmu si to s sebou. Kdežto kdybych tam nasypala šutr, a to silnou a jemnou frakci, tak je to velmi složité s odstraňováním. Pozemek musím uvést do původního stavu.

4. Jaké formy zpevnění terénu jste zkoušeli? Jak to dopadlo? Jak se vám zatím jeví INB?

Zkoušeli jsme obyčejné zatravňovačky, ale bez zhutnění. Ty se úplně ztratily v bahně. Na jedné straně je stará ušlapaná struska a na tom je nános hlíny a hnoje, ovšem, když taje sníh je to nejhorší. Koně to rozšlapou  a roznáší kde se dá. Na druhé straně krmiště je INB jen na bahně. A bylo tam celou zimu. Prošlo maximální zátěžovou zkouškou. A mě stačí, když to jen stáhnu lopatou, zasypu trochou písku a je to. Než na té druhé straně ta pekelná struska.  A musím říct, že i když rohože nyní budeme přesouvat jinde, tak jsem si ověřila, že dlažba přežije hodně. Teď po ni jezdil traktor a já jsem nevysledovala změny, že by se vykřivila, nebo se ztratila v zemi. Bylo to naprosto bez problému.

5. Co se vám v rámci vašeho chovu povedlo? Na co jste pyšná?

Tady úplně nevím, jak odpovědět, ale už dlouhé roky spolupracuji s azylem, který se zabývá kauzami týrání koní. Já osobně se zaměřuji na chromé koně a zachraňuji je před jatkami. V mém systému ustájení se daří všem příchozím koním a dá se říct, že z nejezditelných koní se díky mé pomoci, třeba díky změně režimu chovu, stávají koně rekreačně využitelní koně. A to mě vždy moc potěší.

Za spousty peněz, času, nervů a práce. Se mi povedlo z opuštěného místa udělat funkční stáj a z tohoto úspěchu mám také moc velkou radost.