Rozhovor - O.Z. Hipoagro Raj z Dunajskej Lužnej

Paní Farkašová ze Slovenska patří mezi chovatele, kteří doslova zachraňují. Její spolek HIPOAGRO RAJ pomáhá starým koníkům, nemocným a těm kteří měli zranění a už z nich nikdy nebudou sportovní šampioni. Díky její obětavosti a nasazení stále žije několik koní, kteří by tu už nebyli. Pojďte si počíst o její práci. Odpovědi jsou česky, neboť jsme přepsali naši společnou konverzaci.

1. Jak dlouho se věnujete chovu koní a co vás k tomu přivedlo?

Já jezdím od malička od  mých 7 let, na prvního koně jsem si dokonce sama našetřila, rodiče to ani nevěděli, tehdy mi bylo 17. Měl chudák v mládí zlomenou nohu, takže už se nemohl stát sportovním šampionem a majitelka se jej chtěla zbavit. Byla to velká láska. 3 roky jsem ho měla ustájeného mimo vlastní prostory a po třech letech jsem na bývalé vojenské základně, na prostoru 12ha. Je to dost specifický prostor pro chov koní, ani jsem nečekala, že tu budu 12 let. Nevýhodou je, že jsem v pronájmu. Nemůžeme si odkoupit ani kousek, takže jsme se rozhodli už více neinvestovat. Namísto toho se nám poštěstilo koupit nový pozemek v Senci, kde to bude už naše. A můžeme si to zařídit, jak se nám zlíbí. Já jsem spíše rekreační jezdec. 

2. Jaký typ ustájení máte? kolik koní chováte? Jsou vaši?

 V Lužnej máme pár boxů, polovenkovní ustájení, venku jsou také přístřešky.  Terén je dost různorodý, jsou tu kopce i rovina, beton, jíl i tráva. Zkrátka podmínky atypické pro chov koní. Moji koně jsou venku, v boxech jsou koně soukromí a staří, z těch sponzuruji nový domov koníkům, které jsme zachránili. 

Během mé činnosti se mi počty koníků rozrostly. Mám 6 svých koní, neboť se mi začali sbírat koně, co byli staří, nemocní, po úraze a nebylo možné je využít na sport. A 7 ustájených koní.

3. Jaké jsou vaše prostory pro chovy?

Celý prostor je starý. Není úplně ideální. Koním je tu fajn, já se narobím neskutečně, ale důležití jsou hlavně oni. 

4. Jaké formy zpevnění terénu jste zkoušeli? Jak to dopadlo?

Nové prostory v Senci jsou především orná půda, tam to máme oplocené, nemůže tam být stavba, musí tam být vše mobilní - ať už přístřešky, nebo podlahy. V Dunajskej Lužnej je většina míst dobrá, ale někde je to fakt brutál, že tam zapadnete i v gumácích. Tam jsme zkoušeli všechno možné. Kamení - bylo to nelabilní, koberce (to bylo první o nás napadlo), pak jsme sypali piliny, chvíli to fungovalo. Pak jsem zkoušela betonové tvárnice, ale už to neřeším. Do budoucna v Senci budeme dávat hlavně INBčko z důvodu pronájmu a do kruhovky nějký jiný gumový recyklát.

5. Co se vám v rámci vašeho chovu povedlo? Na co jste pyšná?

Zachránila jsem život nejméně dvěma kobylám, které by tu už nebyly a nyní dělají radost dětem. Moji koníci nemůžou mít sportovní ambice, z důvodu zranění, stáří, zranění. Ale u nás jejich život dostane nové poslání. Ten můj život se mi u koní také velmi změnil, obětovala jsem jim vše, ale naučilo mě to mít nadhled a žít jinak. Pro mě je důelžité, že lidé sem chodí rádi.